Programování, programovací jazyky a techniky

• C/C++ – systémové imperativní jazyky
• Perl – haxorský skriptovací jazyk
• Forth – zásobníkový jazyk
• Smalltalk – čistě objektový jazyk s VM
• Haskell – moderní funkcionální jazyk
• Pascal – dědeček dnešních programovacích jazyků
• Python – "moderní" "programovací" "jazyk"
• Cobol – COmon Business Oriented Language
• Tcl – Tool Command Language
• R – programovací jazyk zaměřený na statistiku a visualizaci
• Redcode – válečný assembler corewars
• Octave – vysokoúrovňový jazyk pro numerické výpočty
• Bc – programovatená kalkulačka

• Doxygen – dokumentační systém

• Práce s bity – low-level triky pro práci s bity
• Mastering C Pointers – poznámky z knihy o ukazatelích v C

• Tipy a triky pro OOP – pár tipů a triků pro práci s většími objektovými aplikacemi
• UML – modelovací jazyk

1. All should be as understandable as possible.
2. All should be as readable as possible, except when it would conflict with the previous rule.
3. All should be as simple as possible, except when it would conflict with the previous rules.

The maximum length of a function is inversely proportional to the complexity and indentation level of that function. So, if you have a conceptually simple function that is just one long (but simple) case-statement, where you have to do lots of small things for a lot of different cases, it's ok to have a longer function. However, if you have a complex function, and you suspect that a less-than-gifted first-year high-school student might not even understand what the function is all about, you should adhere to the maximum limits all the more closely. Use helper functions with descriptive names (you can ask the compiler to in-line them if you think it's performance-critical, and it will probably do a better job of it that you would have done). (~Linus)